A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Andorra - Cestopisy

Podzim v Asni (Maroko) I. část

Návštěva u přítele, každodenní život v podhůří Vysokého Atlasu, letos s přídavkem ramadánového veselí...

Tento spíše deník než cestopis se odehrává v okolí berberské vesnice Asni. Asni leží asi 56 km od Marakéše v nadmořské výšce zhruba 1.100 m.n.m. Obyvatelstvo obývají berbeři z kmene Sleuhů, kteří mluví dialektem berberštiny zvaným taschelhit. Dříve byla tato vesnice centrem výstupů na Jebel Toubkal (nejvyšší hora severní Afriky – 4.167 m.n.m), které se nyní přesunulo o 17 km dál – do Imlilu. Vesnice má pro turisty celkem dobrou vybavenost, je tu kemp, internetová kavárna cca za 2 dirhamy na půl hodiny, několik restaurací i pár hotelů (notně předražených). V sobotu a neděli se tu konají tradiční berberské trhy, které rozhodně stojí za vidění. Horské masívy v okolí, tradiční život řemeslníků i pastevců a nádherná příroda..to vše (krom přítele.-)) mi učarovalo a opravdu ráda se sem vracím…

Středa (1.9.2010)

Tak jsem se konečně dočkala. Dnes v 10:15 jsem se vznesla z pražské Ruzyně směr Brussel, a následně Marakéš..V republice kolem 15 stupňů Celsia, 3 vrstvy oblečení, trekové botky..V Brusselu to samé..Navíc mi bylo poprvé celkem špatně, nejspíš z toho, že jsem byla po letištích celý den.Zkrátka když jsem vystoupila v Marakéši bylo kolem 18:30, něco kolem 40 stupňů a navíc byl ramadán. Navíc na letišti nikdo nečekal..ač měl. Nu což, počkám..Po hodině čekání jsem poslala 2 esemesky..na něž mi odpověděl prozvon. Dobré znamení, čekám dál..Napít se jdu na WC neboť je mi to blbé před postícími se..Vyžahnu naráz půl litru, je to mé první pití po 5 hodinách..Po hodině a půl čekání začínám být lehce nervozní a pojukávám po grand taxících nabírajících zákazníky před vchodem letiště. Je mi jasné, že pokud drahý nedorazí, tak po setmění už taxíka nejspíš neseženu…všichni jdou přece na večeři. Konečně..ve vchodě se objevuje Mohamed (dále jen Med ) s kamarádem Bixem. Na sobě mají gandorry ( neboli džalábie – dlouhý splývavý oděv podobný noční košily), v ruce každý dvoulitrovku s vodou (no jasně, za chvíli se stmívá) a mají ze mě hroznou srandu. Sedím tam totiž skoro poslední v příletové hale, smutný výraz…Když je ujistím, že tu čekám hodinu a půl ujistí na oplátku oni mě, že „big problem“ vznikl díky ramadánu. No prostě, Bix se musel v 19:00 pomodlit a pak se mohlo teprve vyjet. Přijeli totiž jeho autem. Je mi to celkem jedno, hlavně, že se jede a že už se stmívá a můžu pít veřejně. Začíná mi totiž ukázková migréna. Klucí maj dobrou náladu, vtipkujou, lokají vodu po deckách a mě je čím dál hůř. Začínám mít tušení, že tentokrát aklimatizace neproběhne tak hladce jako jindy. Po cestě zastavujeme u pouličního stánku a kupujeme žlutého melouna a hroznové víno. Pití pro mě měli přichystané, takže žízní netrpím. Frčíme tmou směrem do hor, je kolem 22:00 a začíná se mi chtít spát. Bláhově si myslím, že se po příjezdu uložím do teplých dek…Doma čeká další kamarád..jmenuje se Abdu a vidím ho poprvé. Vypadá jako super týpek ale nemám náladu..Sotva se trochu umyju, chystám se do „pelechu“..ale chyba lávky. Musím jít přece k jídlu. Na stolečku stojí v plastové dóze harrira (silný vývar z jehněčího či hovězího masa a s fazolemi a cizrnou), je tu jablečný mošt, datle, meloun, hrozny..a v hrnci na plynovém vařiči bublá tajín…Kamarádi odjíždějí ale tuším, že se ještě vrátí..Jdeme se trošku projít za obchod, svítí hvězdy..ale hlava bolí čím dál víc…Jdu dovnitř a normálně usnu. Med mě v pravidelných intervalech chodí budit na jídlo..neúspěšně..v polospánku zaregistruju, že mi vrazil do ruky kus melounu..když je hotový tajín a já přesto pořád spím…prostě mě vytáhne z postele za nohy..Dovrávorám ke stolu, tam sedí další 3 strávníci. Jím skoro ve spánku a nic z jídla stejně nemám. Jen mě ke všemu začíná bolet i břicho a podivně mi v něm škrunká..No nazdar…Spát jdeme asi ve 3 ráno. Med spí na gauči. Holt ramadán no..

Čtvrtek (2.9.2010)

Spím až do 10:30. Nikde se nic nehýbe, občas jezdec na oslíku. Med přechází a vzdychá, že se špatně vyspal. Ani se nedivím..já se tedy nevyspala vůbec. Přijíždí Abdu, sedí s Medem u krámu pod stromem a klevetí. Co zde také jiného dělat, že? Venku je strašné horko, kolem 50 stupňů, nefouká ani větříček, je tu absolutní mrtvo. Navíc je tedy ramadán, tudíž se nesmím Meda ani dotknout…a to doslova. Dobrý no. Je mi špatně, útroby si žijí vlastním veselým životem. To neskončí dobře. Raděj nic moc nejím. Břicho mě i docela bolí. A ještě jednu novinu tu máme..nové fotbalové hřiště. Když si dáte plastovou sedačku před verandu..je na něj krásně vidět. Takže teď budou páni klevetit a ještě u toho civět na fotbal. Kolem 17:00 se začínají na hřiště trousit lidé s židličkami i bez…bude zápas. Modří proti červeným. Med fandí modrým, jsou z okolních hor a skoro se všemi se zná…Herní doba je standardní – 2 hodiny. Diváci sedí na stráni, na oslíku či plastové židličce, zastavila tu na chvíli i sanitka a pár náklaďáků. Když padne branka vypuknou mohutné ovace. Hra je živelná, kluci kopou jako o život. Hra končí 2:2. Lidé s plastovými židličkami míří zpět do vesnice. Začíná se smrákat, další ramadánový den za námi. Začíná příprava tajínu. Na stole je čaj, limonády, harrira, mošt, chleba, čerstvé fíky a sušené datle. Radši se mírním, průjem sice nemám ale břicho je furt v pohybu. Jak hodina pokračuje je nás tu najednou šest, sedm a nakonec osm. Tě prsk. Tajín si prostě dát musím, jíme ho všichni z jednoho talíře. Mňam, dušené ovčí maso se zeleninou ve vlastní šťávě s chlebem je moc dobré…Chlapi dohánějí celodenní absenci tekutin..obracejí do sebe jednu skleničku čaje za druhou, brzy padne i dvoulitrovka coca-coly… Najednou vidím chlapíka, který drží v ruce snad 10 cm dlouhou cigaretu marihuany, tloušťka je taky úctihodná. Vypadá to spíš jako doutník. Sezení se rozpouští kolem půlnoci. Ve 3:30 ráno najednou prozvánění - to Abdu prozvání Meda, aby se vzbudil a před svítáním se ještě najedl a napil. Koukám na to jako puk, prvně nevím, co se děje. Med je ospalý jako kotě, jí skoro poslepu chleba se sýrem, pak to zapije, vzdychne, lehne a za chvilku spí jako špalek. Atmostéru dokresluje malý gekonek (berbersky tiglit), který běhá po stropě a chytá můry..asi má taky ramadán.

Pátek (3.9.2010)

A je to tu. Břicho se bouří. Sotva doběhnu. V těchto chvílích je člověku každý záchod drahý…a to ještě mohu říci, že Medův turecký záchůdek je v perfektním stavu .-) Vodový průjem. No nazdar. Během dopoledne jdu snad 10x. Den se mi tedy podstatně scvrkává na 3 hlavní aktivity. Odpočinek, návštěvy záchodu a pitný režim…Jinak by dehydratace brzy dosáhla vrcholu. Po obědě se mi konečně podaří nejít na záchod 2 hodiny, což je celkem úspěch, ale stejně jde ze mě furt voda. Je to určitě z ovoce, plus ten stres z letiště, nevyspalost a tak…Jestli mě to do zítra nepřejde budu muset navštívit lékárnu a vyzkoušet místní ověřené léky. Den celkem utekl, za chvíli bude zase fotbálek. Když Med zjistí, jaká je u mne situace, radí ať nejím živočišné uhlí a dělá mi bylinkový čaj – prý je to rostlinka, co na tohle opravdu zabírá..Světe div se, po vypití 2 šálků je mi o poznání lépe. Od poledního jsem nebyla na záchodě a v břiše se mi to už tak strašidelně nepřelévá. Jím jenom samotnou bagetu. Samozřejmě opět tajín, dneska ho ale nejím a všichni mají naštěstí pochopení a nenutí mne. Před tím Med dělá ještě nějakou směs – cibulku nadrobno, petrželku, vařený brambor, rajčátka a do toho krabičku sardinek..Trošku si dávám. Je to i dobrý..po celodenním půstu. Večer se tu zas střídá osazenstvo, už mi není tak špatně, tak se přidávám k sezení. Spát se jde opět hodně pozdě…o čem chlapi debatují se mohu povětšinou jen dohadovat…

Sobota (4.9.2010)

Zase hrozný hic, ale nad horami jsou mráčky, z čehož Med usuzuje, že se nejspíš ochladí. Tak za den, dva a mohlo by i sprchnout… Pro změnu dnes mám zase zácpu ale alespoň nesedím furt na záchodě..Nesedím není asi správné slovo…hodilo by se spíše nestojím…Venku je takové dusno, že se prakticky celý den jenom přesouvám od krámu do pokoje, nic jiného se nedá dělat. Kolem 17:00 by měl dorazit kamarád s autobusem zájezdníků. Nebude tu pár dní nuda. Opravdu přijíždí 2 minutky po 17 hodině. Lidi ze zájezdu teda na mě koukaj jak na zvířátko v ZOO ale řidiče i druhou průvodkyni už znám, tak pokecáme. Roman (řidič) se sem pak s autobusem vrátí a bude stát u nás před obchodem…Zítra bych měla jet s Kájou (průvodcem) a pár lidma do Essaouiery (město na břehu Atlantiku), tak snad to vyjde. Stmívá se, dělá se obligátní tajín. Poznávám další ramadánové speciality – halúa a sliva. Obojí je to sladké, jedno jsou pokroutky, něco jako cukrkandl, to druhé se jí lžickou a je to sypké. V obojím je med, drcené sušené fíky a datle a sezam. Po předkrmu se jdeme projít, na nebi miliony hvězd, sem tam i nějaký perseid (padající hvězda)…Nakonec sedíme před obchodem a Med poslouchá v mp3 Nedvědy :-) Na tajín příjíždí i Karel s Hammouem – černoušek ze soutěsky Todra a 2 holky ze zájezdu. Povídáme a jíme a celkově máme dobrou pohodu. Spát jdeme hodně po půlnoci.

další cestopisy
Komentáře
2
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
weis 03.10.2010 13:27
 

hihi to mas z toho hroznoveho vina, jednak moc neumyte asi a ona ta voda pro nas moc neni dobra, ja se snazim jist ovoce jen co ma slupku anebo to jeste poradne otru nez to dam do pusy.
a jinak Ramadan a nedotykani - to ja znam, je to az legracni kdyz mi posila Brahim email pres den, tak to neni ani n, jen suche povidani. A pak vecer - to si to vynahradi. Berou to opravdu doslova a do pismene.
Tak hezky pokracuji ve psani, uz se tesim na dalsi :-D

  • Anonym (1)
Naharda 03.10.2010 11:19
 

Už se moc těším na pokračování ;-) !
Perfektně popsané a hlavně přímo ze života. Myslím, že styl "Deníku" tomuto cestopisu naprosto svědčí. ;-)

  • Anonym (2)
Zpět na všechny diskuze