A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Andorra - Cestopisy

Sýrie, Libanon, Jordánsko a Izrael

Cesta blízkým východem.

Tentokrát jsme experimentovali a vyjeli ze zajetých kolejí a zvolili jsme Slovenskou CK BUBO travel. Zajistili nám let z Prahy do Istanbulu, abychom nemuseli do Vídně. V Praze na letišti jsme měli drobný problém, protože jsme u sebe neměli víza do Sýrie ani potvrzení, že je dostaneme až v Damašku. Naštěstí po telefonátu do CK nám potvzení poslali během několika minut faxem.Díky tomu jsme byli odbaveni i na další let z Istanbulu. Let s Turskish aerolines proběhl v klidu a během 3 hodin jsme přistávali na letišti v Istanbulu.

V Istanbulu jsme strávili nekonečných 6 hodin, kdy jsme čekali na další let do Damašku. Průběžně jsme obcházeli letištní obchody a nakonec jsme posledních pár zbývajících hodin skončili v BurgerKingu, kde se narozdíl od ostatních resturací nesmělo kouřit. Let do Damašku trval asi 2 hodiny. Ve dvě hodiny ráno jsme vystupovali do nočního Damašku. Naše skupina tvořila asi 30 lidi. Náš průvodce se jmenoval Martin Navrátil, vystudoval historii a co se týče blízkého východu byl profesionál.

19. 3. 2008 ČTVRTEK

Cesta do hotelu Damascus International Hotel, kde jsme byli ubytování první tři noci trvala asi půl hodinky. Ráno odcházíme na celodenní pěší prohlídku Damaškem. Náš hotel je blízko starého města, takže během pár minut jsme ve staré městě. První naše cesta vede přes bazar kolem Ummajovské mešity do Saladinova mauzolea. Před mauzoleem si všechny ženy musíme obléci jakési místní hábity, které nás zahalují včetně vlasů. Z mauzolea se vydáváme do Ummajovské mešity, která je nestarší na světě. Uvnitř mešity je prý uložena hlava Jana Křtitele. U východu s úlevou vracíme černé hábity, ve kterých je při cca. 30 stupních velké teplo. Další naše kroky vedou do Iránské mešity Sajjida Ruqqa, kde je oddělený vchod pro muže a ženy. Opět zde dostáváme hábity, které musíme striktně zapnout až ke krku a schovat vlasy. Mešita je bohatě zdobaná, mnohem menší než Ummajovská, proto zde není skoro k hnutí. Jižně od Ummajovské mešity se dostáváme do Azemova paláce, který sloužil jako rezidence guvernéra Paši al-Azema. Po prohlídce míříme zpět k Ummajovské mešitě, obcházíme celou mešitu a procházíme starými uličkami, mezi útulnými kavárnami a obchody. Cíl naší cesty je oběd, přicházíme k provizorní resturaci přímo na ulici, kde poprvé ochutnáváme shawarmu a čersvě vymačkaný džus. Shawarma je kuřecí nebo skopové maso se zeleninou a dresinkem zabalené v arabském chlebu. Zdejší shavarma byla nejlepší a asi i nejlevnější, kterou jsme na naší cestě jedli. Cena za džus 60 SYP (18,50 Kč) a za shawarmu 50 SYP (15,5 Kč). Po výborném obědě využíváme služeb taxi a necháváme se odvést zpět na hotel. Večer se vydáváme k Ummajovské mešitě po druhé, tentokrát jsme průvodcem pozváni na vodní dýmku. Usedáme přímo u mešity v příjemné kavárně na pěší zóně. Vychutnáváme si atmosféru večerního Damašku a seznamujeme se s místními obyvateli. Když jednomu chlapíkovi, který sedí vedle nás kupujeme kávu, pozve naší celou skupinu k sobě domů, abychom viděli jak žijí. Bydlí kousek od kavárny, z pěší hlavní třídy uhýbáme do bočních úzkých uliček. Po chvilce vstupujeme do velikého 3 patrového domu, kde žijí 3 rodiny. Uprostřed domu je atrium, kde roste velký pomerančovník. Příbuzní nejsou nijak zvlášť překvapeni naší návštěvou, spíše naopak. Okamžitě přinášejí židle a nabízejí nám čaj. My však pokračujeme do vyšších pater, které se skládají z různých teras až se dostáváme na nejvyšší terasu, ze které je úchvatný pohled na osvětlenou Ummajovskou mešitu. Pán domu nás ještě provede celým domem a my se vracíme do hotelu.

22. 3. PÁTEK

Po snídani odjíždíme na okružní jízdu Damaškem, při první zastávce jsme navštívili Národní muzeum. Mělo by se jednat o nejvýznamnější muzeum na středním východě. Součástí muzea je i synagoga, na stěnách jsou celkem zachovalé fresky z výjevy ze Starého zákona. V areálu muzea je i park, ve kterém jsou vystavené různé vykopávky. Poté procházíme křesťanskou čtvrtí ke kostelu sv. Pavla. Projíždíme čtvrtí, kde se nacházejí nejdražší a nejluxusnější byty v Damašku a vyjíždíme na vyhlídku, kde je výhled na celé město. Cestou do hotelu se zastavujeme na nezbytnou shawarmu a čerstvý džus. Výjímečně přicházíme na hotel dřív a odpočíváme, protože v sedm hodin vyrážíme na typický syrský večer. Restaurace se překvapivě nachází opět v blízkosti Ummajovské mešity. Restaurace byla klasická turistická, za vstup a večeři jsme zaplatili 700 liber / os. Součástí programu bylo vystoupení místních hudebníků a tanečníků. Do restaurace přicházíme jako první, ochutnáváme typická místn jídla, nechybí humus s arabským chlebem, spoustů salátů, zapečený baklažán a lilky, můj oblíbený falafel, kuřecí špíz i špagety. Nakonec ochutnáváme zákusky, kterých je tu asi 10 druhů, puding a želé. Naposledy procházíme nočním Damaškem, kupujeme další pomerančový džus a míříme do hotelové restaurace, která je na terase s krásným výhledem.

23. 3. SOBOTA

V 8.00 ráno vyrážíme do MAALULY, která je vzdálená asi 60 km od Damašku. Malebná horská vesnička, kde se dodnes hovoří aramejsky, tz. jazykem Ježíše Krista. V 8.00 ráno vyrážíme do MAALULY, která je vzdálená asi 60 km od Damašku. Malebná horská vesnička, kde se dodnes hovoří aramejsky, tz. jazykem Ježíše Krista. Na světě jsou pouze 3 místa, kde se mluví aramejsky. Jako první navštěvujeme kostel sv. Takly, které je jako by zastavěn do skal. Hned u kostela je stezka do skal, a protože máme ještě čas, jdeme se projít. Další zastávkou je kostel sv. Jiří, kde nám Martin domluvil, že od místní průvodkyně máme možnost vyslechnout Otčenáš v aramejštině. Bohužel ji nesmíme ani fotit ani natáčet.

V poledne vyrážíme pouštní dálnicí do Palmyry, která je leží na tzv. Hedvábné stezce . Čeká nás cesta pravou syrskou pouští, při odbočce na Iráq neodoláme fotozastávce a dobrá většina účastníků lobuje za změnu trasy a hlavním organizátorem je samozřejmě Zdeněk :-) Po několika desítkách kilometrech zastavujeme v tzv. Bagdad Cafe, což je jediná „restaurace“, která je po cestě. Z autobusu několikrát zahlédneme pouštní vír. PALMYRA - tzv. nevěsta pouště. První zastaávkou je Baalův Chrámještě zastavujeme na hradě Maanitů, kde sledujeme západ slunce, jeho současná podoba je z 17. století. Pak už přijíždíme do hotelu, kde strávíme jednu noc, máme asi hodinku čas na krátký odpočinek a v půl osmé zase odcházíme. Tentokrát na večeři, máme objednané švédské stoly, opět nechybí skopové a jehněčí maso, rýže, brambory… Po večeři se nás pár odvážných včetně Martina vydává na noční procháku na vykopávky. Jelikož nejsou nijak hlídané, máme jedinečnou možnost je vidět v noci. Po cestě potkáváme slovenské vojáky, kteří jsou v jednotce UN a v Palmyře jsou na dovolené. Vykopávky v noci působí trochu hrůzostrašně, navíc nikdo z nás sebou nemá baterku, naštěstí nám na cestu svítí měsíc.

24. 3. 2008 NEDĚLE

Odjíždíme v 8 ráno a čeká nás tříhodinový přesun do města HAMA, které je proslulé velkými vodnímy koly, které jsou součástí Guinnesové knihy rekordů a pocházejí z 12. století. Celkem jich tu je asi 32 z toho 11 funkčních. Po městě jsou vidět zbytky aquaduktu, který rozváděl vodu až 30km od města. V HAMĚ žijí velmi ortodoxní lidé, tudíž se musíme pečlivě zahalit. Nesmějí chybět dlouhé nohavice a delší rukávy, což je v 30ti stupňovém vedru nepříjemné. I přes naše „zahalení“ je pro nás (zvlášť pro ženy) procházka po městě celkem nepříjemná, kvůli všudypřítomným pohledů můžů i žen. Míjíme „hotel duchů“, kde nechala před pár lety vládní strana povraždit své odpůrce, zemřelo zde cca. 25 tisíc lidí, od té doby je hotel prázdný. Další cesta vede na křižácký hrad CRAC DE CHEVALIERS, po cestě nám Martin vypráví o Křižácích, jejich výpravách a prvním střetu Evropy a vyspělého arabského světa. Čeká nás necelá 2 hodinová cesta než na skále zahlédneme hrad. Do hradu se prý vešlo 4000 rytířů a 200 koní, hrad nebyl nikdy dobyt. Po prohlídce jedeme do hotelu, který je pár kilometrů od hradu. Hotel je nově postaven a některé části ještě nebyly dokončeny. Čekají nás čisté, nové pokoje, škoda, že zase jen na jednu noc. V půl osmé vyrážíme na večeři do hotelové restaurace. Poprvé na našem zájezdu jíme evropskou stravu, někteří účastníci si dokonce objednávají 2 jídla (např. Zdeněk). Po večeři nám Martin pouští historický film Království nebezké, který by nám měl přiblížit křižácké výpravy.

25. 3. 2008 PONDĚLÍ

V 8 ráno hodinový transfer na Syrsko-Libanonské hranice, jedeme přes antilibanonské hory. My kteří pokračujeme s Martinem do Izreale máme přísný zákaz kupovat trička a vlajky s motivem HISBALLAH. Na hranicích vidíme na horách sníh, hranice je velmi primitivní, jsme tu, jediní turisté, přesto tu čekáme. Na další hraniční kotrole na nás čeká náš libanonský průvodce Nasral. Popojíždíme dalších pár kilometrů k další hraniční kontrole, kde máme hodinu čas. Využijeme místní směnárny a měníme peníze. Za jeden dolar dostáváme 1500 libanonských lir, obcházíme místní obchůdky a na osvěžení kupujeme místní pivo. Majitel obchodu nám k němu nabízí za 300 - 400 dolarů kalašnikov, který s díky odmítáme. V Libanonu je kalašnikov v každé rodině, i náš místní průvodce ho má. Postupem času nám to nepřipadá divné, zvlášť v Bejrůtu, kde vidíme rozstřílené domy. První zastávkou je největší kámen na světe, podle pověsti každá žena, která se kamene dotkne do roka otěhotní. I přes Zdeňkův „zákaz“ jsem se kamene nejenom dotkla, ale i na něj vylezla. Odtud jedeme asi hodinu do údolí BEKAA a BAALBEKu, tzv. osmý div světa. Navštěvujeme Jupiterův a Bacchův chrám. Před odjezdem kupujeme další ze suvnýrů, tentokrát fotografického průvodce Baalbeckem a mapu Libanonu. V půl čtvrté odjíždíme do 2 hodiny vzdáleného Bejrutu. První zastávka je na Holubí skále, kde by byl za světla krásný pohled na moře, teď v noci naše zastávka nemá smysl. Poté jdeme na pěší procházku historickým centrem města. Do centra se dostáváme přes přísnou policejní kontrolu, v centru jsme skoro sami, od posledních nepokojů lidé centrum moc nenavštěvují. Procházíme kolem kostela sv. Jiří, Omarovské mešity. Vše na nás působí ponurým dojmem, restaurace jsou prázdné a potkáváme jen velmi málo lidí. Brzy opouštíme historické centrum a odjíždíme do hotelu. Po krátkém odpočinku se vydáváme do města na večeři a dokoupení zásob. Zjišťujeme, že v Libanonu je pro nás vše velmi levné. Např. 2850,- LL káva s kardamonem, voda 500 LL, cola 1300 LL, Jameson v přepočtu 150kč. Večeříme oblíbenou shawarmu (cena 2 dolary). Po večeři se scházíme s pár spolucestujícími u nás na pokoji, protože jako jediní máme obrovskou terasu a ochutnáváme místní víno.

26. 3. 2008 ÚTERÝ

Odjíždíme do BYBLOSu, asi 8km od Bejrutu, projíždíme kolem největšího kasina na blízkém východě. Na archeologickém nalezišti je postaven křižácký hrad, nejvíce zachovalý je zde římský amfiteátr. Byblos nás moc nezaujal. Další zastávkou před opuštěním Libanonu je ANJAR, Ummajovské město na úpatí antilibanonských hor. Díky nim je zde velmi příjemné klima, proto zde bylo letní sídlo panovníků. I nám se zde moc líbilo. Kupujeme poslední suvenýry a odjíždíme zpět do Sýrie. Na hranice je to pouze pár kilometrů, zase se setkáme s naším syrským průvodcem. Na hranicích zastavujeme v místním Duty Free a k našemu překvapení jsou zde velmi nízké ceny, takže se necháme strhnout a zase nakupujeme. Po překročený Syrských hranic nás čeká asi 2.5 hodinová cesta do Bosry. Cestou je potřeba natankovat, ale už třetí benzínka je zavřená, jednoduše jim došel benzín. U další benzínky máme štěstí, stavíme se do fronty, natankujeme posledních 13 litrů nafty. Jedeme v blízkosti Libanonských hranic, v Sýrii je nafta levnější, proto sem jezdí každý tankovat. Pozdě večer přijíždíme do Bosry, hned po ubytování nás čeká večeře. A protože musíme brzy vstávat, jdeme spát.

27. 3. STŘEDA

Hotel je kousek od nejkrásnější římský amfiteátr, který pojme až 15. tisíc diváků. V Sýrii je zatím velmi málo turistů, takže naše skupina byla v amfiteátru sama. Stavba byla fascinující, nemohli jsme se nabažit a co nejvíc jsme oddalovali odchod. V poledne jsme se vydali do Jordánska, což je asi hodinu cesty. Na hranicích se k nám připojil náš Jordánský průvodce Jezadin. První město, které v Jordánsku navštívíme je Jarash, nádherné zachovalé římské město. Procházíme kolem Hypodromu (pro 15 tisíc diváků), kde právě probíhá představení pro turisty. Procházíme horní cestou, v zachovalém amfiteátru shlédneme přestavení hudebníků v kostýmech pouštního jídzního vojska. V Artemidiném chrámu nám průvodce ukazuje hýbající se sloup. Sami máme možnost hmatem zjistit, jak se sloup hýbe. Po schodech scházíme na tzv. hlavní ulici - kolonádu, která vede k Oválnému náměstí. Opodál se v turistické restauraci najíme, čeká nás večeře ve formě švédských stolů.

28. 3. ČTVRTEK

Dnes nás čeká výlet na posvátnou horu Mont Nebo, biblická hora, ze které Mojžíš viděl zaslíbenou zem a kde je pochovaný. Je zde úchvatný výhled na Palestinu a Mrtvé moře. Zdržíme se tady necelou hodinku. Čeká nás cesta k Mrvému moři, kde strávíme odpoledne v hotelovém rezortu. Z autobusu si vezmeme připravené věci a jdeme se převléknout do plavek. První se do moře odváží Zdeněk, protože přístup je kamenitý, jde to ztěžka. Během chvilky máš už ruce i nohy nad vodou, dokonce si čte i noviny. Po půl hodince koupání, jdeme na kraj pláže, kde už jsou kameny a kus skály, patláme na sebe bahno. Bahno začíná působit a po 20ti minutách na nás zaschne. Pod sprchou ze sebe smyjema bahno a jdeme zase do moře, takhle to střídáme celé odpoledne. Hodinku před odjezdem trávíme u bazénu, kde si dáváme svačinku. Odjíždíme podél Mrtvého moře do Petry. Po cestě nám Martin vypráví jak vznikl Islám a rozdává nám mapu Petry. Zastavujeme na fotozastávku západu slunce, v sedm hodin večer se už citelně ochladilo. Večer po příjezdu do hotelu Petra Palace a ubytování se jdeme s Martinem podívat k hlavní bráně do Petry. Další den strávíme v Petře individuálně, což vítáme, každý může jít svým tempem, svou cestou a každého zajímá něco jiného. V naší skupině se najdou lidé, kteří mají naplánovaný budíček už na šestou jiní dají přednost klidnější procházce Petrou. Po návratu do hotelu jdeme na večeři a pak už do postelí, zítra nás čeká náročný den. I když jsme plánovali brzký odchod z hotelu, před branou jsme až před desátou ráno. Kupujeme celodenní vstupenku do Petry za 21 JD na dva dny pak 26 JD. Za branou nám místní nabízí odvoz koně nebo osli k pokladnici, Zdeněk by si rád cestu zkrátil, ale máme ještě hodně sil. Po skoro hodině cesty se před námi objevují první skály.

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
4
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
MilanM 27.01.2012 19:11
 

Hezky napsaný cestopis.

  • Anonym (3)
  • Anonym (4)
padža 31.10.2010 16:25
 

To muselo být nádherné.Určitě máš spoustu pěkných vzpomínek. :-D

  • Anonym (4)
  • Anonym (2)
Azraelik 12.10.2009 22:54
 

Tiše závidím !!! ;-) :-( 8-)

  • Anonym (2)
  • Anonym (3)
TABA 19.07.2009 15:54
 

super cestopis

  • Anonym (4)
  • Anonym (3)
Zpět na všechny diskuze