A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Andorra - Cestopisy

TOULÁNÍ PO VÍDNI

První toulky za hranice všedních dnů...

Pamatuji si,že jako malá holka jsem nerada odjížděla z domova.Jednoduše se mi stýskalo.Ale také si velice dobře pamatuji jeden obraz v obýváku mých rodičů,který ve mě vyvolával zvláštní neklid- takové místo musí nutně někde být,ale asi bych se tam trochu bála…tak vzdálené,exotické - jezero s podivnými loďkami,pitoreskním,zelení porostlým sloupem a barevností tušíte,že zapadá slunce.Často,při pohledu na obraz,jsem si kladla otázku - porozhlédnu se po světě a přeji si to vůbec? Léta plynula,seznamovala jsem se s naší krásnou zemičkou,někdy to byla dovolená,jindy pouze víkend.Ověřila jsem si,že už jsem velká holka,že se mi tolik nestýská,ale ráda jsem se vracela domů. A pak se to tu „překotilo“ a nám,jako téměř každému,vyvstaly trochu jiné starosti,cesty se nekonaly.V práci i zábavě,při starostech a radostech nám uteklo ještě pár let. V létě 1995 nás pozval kamarád,který žije v Rakousku,juknout se trochu po Vídni a tady je pár postřehů z našeho toulání.
Hodně se nám líbilo na břehu Dunaje,kde každý večer hráli muzikanti z Jamaiky,Kuby,Afriky a v horkých letních nocích,které to léto panovaly,notně osvěžováni pivem a ledovým mojitem,jsme prožívali exotické noci v jinak „studené“ rakouské metropoli. Tržnice,ty vídeňské,to byl opravdový zážitek.Brzičko ráno přiváželi na korzo všechnu tu nádheru,zeleninu,ovoce,špeky a šunky,sýry květiny a před polednem,tam,kde byl ten mumraj,který tolik miluji,bylo opět volné,mokré korzo. Mocnářský Schőnbrunn - nemohli jsme si ho přeci nechat ujít.Celkový dojem zvenku byl působivý,především zahrady, impozantní fontány a schodiště,všude až úzkostlivá upravenost.A samotné sídlo? … i ten nejmenší a méně známý zámek u nás je prostě k pokoukání…jakoby ho vykradly…pár polstrovaných židlí, sem tam na stole porcelánový servis,který byl ještě rozdělen do dalších sálů,v každém sále v rohu stejná,bílá kachlová kamna a ejhle - ložnice mocipána s nočníkem v dřevěné krabici(zřejmě něco jako dnešní chemický hajzlík) a to celé za sklem - proč asi? Vůbec celý interier toho paláce byl podivně zašlý,neutěšený…zvláštní,nějak nám to nešlo dohromady s těmi akurátními sousedy na jih od nás. Vídeň byla pro nás zvláštní hostitelka.Majestátní a neosobní v centru plném nádherných pamětihodností,velice přívětivá v uličkách a malých náměstích s kavárničkami utopenými v zeleni,hodně veselá s barevnými jakoby roztančenými Hundertwasserovými domy a s nadčasovým Donaucity na druhém břehu řeky. A tak jsme poprvé,svobodně vykročili za hranice,které byly pro nás tak dlouho zavřené…no a já jsem si naplno uvědomila,jak moc si přeji rozhlížet se u sousedů a časem snad i po světě.

další cestopisy
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@